Fabelmanovi

Spielbergovo rozjímání nad dětstvím a dospíváním s kamerou v ruce. V základu jednoduchý a přímočarý film, ale Spielbergovo mistrovství tu jede zas jednou naplno, a nevýjimečný příběh civilního rodinného dramatu podává velmi výjimečným způsobem. Nestane se kultem, ale je podívanou nadmíru příjemnou. 8/10 (05.03.2023)

Jestli někdo umí filmem vyprávět příběhy, tak je to Steven Spielberg. Jeho moc ovládnout diváka je už tolik let neměnná, že sledovat Fabelmanovi je pro fanouška filmu čirá radost. A to i přesto, že děj filmu je vlastně hodně klasický. Totiž, vypráví příběh kluka, do jehož postavy se nepřímo etabloval samotný Spielberg. Ten miluje filmy a rád by je natáčel. Film tak ukazuje dění v jeho rodině, jeho zážitky ze střední školy nebo pár klasických problémů typické americké rodiny dané doby. To všechno je podkresleno naprosto bezkonkurenčními hereckými výkony. Michelle Williams je tu třeba naprosto fantastická. Asi její nejlepší role vůbec. Pozadu ale není ani Paul Dano a Seth Rogen, kteří tu v obou případech zvládli roli, jakou jsem od nich ještě nezažil. Samozřejmě nemůžu vynechat ani samotného Gabriela LaBelle, kterému bych moc rád přál zářnou kariéru, protože tady to vlastně celé stálo na něm a on to s přehledem ustál. Dílčí pozornost si pak jednoznačně zaslouží Judd Hirsch a David Lynch jejichž epizodní role tu popravdě nemají konkurenci. Oba si svých pár minut ukradnou pro sebe a Vy si můžete být jisti, že na jejich moment nikdy už nezapomenete. Mám takové momenty moc rád a vlastně mě už ani nepřekvapuje, že je pod nimi, stejně jako pod celým filmem, opět podepsaný právě Steven Spielberg. (21.02.2023)

Spielbergova filmografia by bola bez Fabelmanovcov zhruba rovnako nekompletná, akoby bola tá Felliniho bez Amarcord-u. A krásna ukážka, ako vyjadrovať svoje pocity prostredníctvom filmu (aj v rámci rodiny) a bez zbytočných slov, respektíve ak ich neviete slovami vyjadriť. Len tá odpoveď na otázku, kto je najväčší filmový tvorca všetkých čias, je po pozretí filmu (či skôr jeho záverečných scén) značne problematická. (11.12.2022)

POZOR, kapající BOJLER!!! Štefane, Štefane, takhle bys o vlastní rodině mluvit neměl! Když už má někdo mámu sice peklotyčně odpornou, zato však totálně excentrickou piču, tátu sice kapku bezpáteřního latentního homoseksuála, avšak zato naprosto asociálního ufona, a k tomu všemu neštěstí je tátův nejlepší kámoš, strýček Itzak Poschoust, taky zvrácený zoofil jako táta, protože ani on se neštítí lačně vlézt na něco, z čeho zdravému heteroseksuálovi zalézají koule do břicha, má chuť raději okamžitě pověsit péro na hřebík a začít chlastat nebo rybařit, měl by se to v autobiografii snažit milosrdně xobě i k divákovi alespoň trochu vylepšit. A pokud jsi to už vylepšil, možná bys měl méně traumatické a estetičtější dětství v nějaké pěstounské péči nebo v děcáku. Štefan je bezesporu už teď nesmrtelný a rozhodně nejvýznamnější průkopník a inovátor novodobé filmařiny, čili po tom všem, co pro pohyblivé obrázky udělal a kolik zábavy a radosti světovému diváctvu přinesl, mu prostě nelze neodpustit, že věkem zesenilněl, a od doby, co pateticky vykydal podestýlku Válečnému koni, páchá už jen samé kýčovité cajdáky pro otylé chovatelky koček za zenitem a afektované bukanýry nebo narkolepticky užvaněné uspávačky hadů. Tedy mimo RP1, tam na geniální předloze prostě apriori nebylo co znudit. To ovšem neznamená, že je nutno se pietně posrat z každé jeho další hemoroidální kalvárie a hystericky ji přebušovat jen proto, že je to Štefan! Což je případ i této, samozřejmě filmařsky i herecky do posledního políčka vymazlené a zcela profesionální, samohany, jejíž scénář, natažený do dvouapůlhodinové hrací doby, by se dal lapidárně, avšak zcela výstižně shrnout do jediného souvětí „Chlapec z lehce, avšak nikterak dramaticky dysfunkční rodiny propadne kouzlu celuloidu, a tak s klukama ze skautu vcelku nezáživně točí amatérské porno, až jednou při stříhání zjistí, že mu tátův nejlepší kámoš prcá jeho otřesně hnusnou mámu, což však taky nijak zvlášť dramaticky nedopadne.“ A těchto časově řekněme 20 minut je dovatěno cajdákovitou melodramatickou retroplstí na úrovni libovolné hispánské telenovely, využívající komplexní škálu řádně omšelých nejlacinějších močopudných a emocedojných audiovizuálních berliček. Retroplstí, jakou mohou s čistým svědomím opětkovat snad jen arizonský žid, vyrůstající v 50. letech, kompulzivní žehlivka, flagelantní nudofil nebo sveřepý pánský kolonoskoper. Dobře, no, je to Štefan, tak tam k už dost odřenému jednomu vrazím ještě jeden nucený puchýř za celoživotní dílo, ale tím končím, a podruhé si pustím raději plyn. (08.01.2023)

Opět stoprocentní Steven Spielberg. Poprvé bez metafor se ohlíží za svým mládím, za rodinným zázemím, které ho utvořilo a které nám ho (díkybohu) dalo. Ne že by si pověstný puntičkář nedával na předchozích snímcích záležet, ale tentokrát je to opravdu obdivuhodná hodinářská práce, která tak přitom možná ani nepůsobí. Spielberg prostě divákovi nejprve zprostředkuje okouzlení filmem, omotá si ho kolem prstu klukovským nadšením z rekonstrukce vlakové havárie, a pak z něj udělá neviditelného člena rodiny, nechá ho, aby s postavami prožil úplně všechno, co prožil on sám. A udělá to tak přirozeně, jistě a krásně, že je jasné, proč ten film točil právě on. Kdyby stál za kamerou někdo jiný, byli by Fabelmanovi buď kýčovitá óda na nejlepšího režiséra všech dob, nebo studené rodinné drama, které by se těžko sledovalo. Ale najít rovnováhu mezi těmito dvěma extrémy, to by nikdo jiný než Steven Spielberg nedokázal.____P.S. A ti herci! (26.11.2022)