Spolu

Trohu náročnější film z české produkce, který mě docela překvapil. Štěpán Kozub byl pro mě zajímavou volbou do role Michala, ale zvládl to naprosto na jedničku. Herečka, co ztvárnila jeho sestru Terezu mi na druhou stranu byla velmi nesympatická již od pohledu a averze k ní se nezměnila ani v průběhu filmu. Občas mi přišlo, že scénáč až moc tlačí na pilu v podobě emotivních historech "jak se všechno událo v minulosti a co vše nevíš". (02.04.2023)

„Každý rodič občas lásku přehání a děti zase bývají k rodičům nefér. A ani tam není potřeba ta nemoc,“ vysvětlovala Veronika Žilková pochopitelnost filmu i pro publikum, jež se v rámci rodiny s poruchami autistického spektra potýkat nemusí. Ale stačí to na opravdu dobrý snímek? Více zde. (03.10.2022)

Když pominu údajný způsob, jakým Michal přišel ke svému postižení (tu filmovou báchorku o pádu ze schodů považuju za nesmysl), tak to plus mínus odráží neveselou realitu života s postiženým dítětem, jak jsem ji měl možnost poznat. V tom filmu je hodně Slunce, žluté a dalších pozitivních barev, ale bez nich by to bylo jen o klukově nekonečným řvaní a beznaději, protože tyhle příběhy nemívají šťastný konce, nestane se, že by se tyhle děti jednoho krásnýho dne vzbudily a nabídly rodičům pomoc, nebo si s nimi aspoň jednou jedinkrát normálně popovídaly. V tomhle vidím jediný pozitivum Spolu, že by si díky němu mohly ty sedřený rodiče říct, že na ně někdo myslel, a znovu si připomenout, že v tom nejsou sami. Ale jinak se mi to nelíbilo, nebylo, co by se mi na tom mohlo líbit, Štěpán Kozub se podobně pitvořil už milionkrát a narozdíl od tohohle filmu mohl na konci vždycky zařvat: ha, to byla jen prdel, vy volové! Což tady udělat nemoh’, takže tomu chybí katarze- jedna ze složek opravdu kvalitního filmu. (12.04.2023)

S upřímným politováním jsem nucena napsat, že jsem se s tvůrci tohoto rodinného dramatu (mám na mysli naprosto nevěrohodný scénář) nepotkala, oni totiž vsadili na to, že divák o dané problematice nic neví a tak vesele i vážně vrší jednu hloupost na druhou, no a já dostávala jeden políček za druhým.. Chlapec přišel k diagnóze po pádu ze schodů? Vážně? Občasné záblesky zdravého rozumu a racionálních postřehů nemocného mladíka? Jako fakt? Umístění do ústavu už bylo za hranicí mého chápání, lusknutím prstů za podvodných praktik dcery? Sluníčkový závěr jsem protrpěla a finálová douška - „posadíme ho za volant“ - mě sundala z křesla, to už bylo sci-fi, ne? Nicméně... kladně hodnotím námět, život rodiny s vážně nemocným človíčkem a stejně tak nemohu přejít herce/herečky, všichni se snažili.. Pocitově odpad, rozumově dvě smutné hvězdy.. (03.07.2023)

Kozub si tak dlouho všude možně hrál na dementa, až ho obsadili do role mentálně postiženého. Jeho fyzický výkon je rozhodně zajímavý, ovšem banální zápletka na dvě hodiny zdaleka nestačí. Navíc ve filmu není jediná sympatická postava. Hysterické scény se rychle přejí a nic dalšího režisérské duo z rukávu nevytáhne. (26.04.2023)