Spolu

Michal: "Mami, já jsem to vědel, já jsem to vědel!" Film stojí na troch hlavných postavách a nikto viac ani nie je potrebný, aby sme pochopili posolstvo príbehu. Ak máte v rodine niekoho s určitou mierou zdravotného alebo mentálneho postihnutia, do filmu sa plne vcítite. Vysoko hodnotím výkony všetkých troch hercov, Štěpán Kozub ma však v tejto úlohe prekvapil. On to nehral, tú rolu si užíval a dal do nej všetko, bez toho, aby pôsobil smiešne alebo neuveriteľne. Film, pri ktorom si uvedomíte, že ak ste sa zasmiali, v skutočnosti je za tým vážna chvíľa. (20.05.2023)

Film, který dojimá už od shlédnutí traileru. Myslím, že není pro každého, ale rozhodně chytne za srdce. Příběh o sebeobětování a mateřské lásce, která zkrátka nemá hranice. Štěpán Kozub, stejně jako Jim Carrey ukazuje, že vážná poloha mu sedí daleko více, než ta komická. Bravurní herecký výkon. Ačkoliv příběh má určitě mezery v logice, lze mu to odpustit a nevidím důvod, proč nedat plné hodnocení. (04.10.2022)

Nejprve výtka, bez báchorky o shozeném tatínkovi úplně zdravým kloučkem ze schodů, bych se obešla. Tato zbytečnost příběh srazila, ale jinak se jedná o vynikající práci všech, co do toho šlápli. Téma, o kterém se nemluví a přitom je důležité, je natočeno a zahráno výborně. Názory na rodiče, kteří se o postižené dítě rozhodnou starat sami, nebo se rozhodnout ho umístit do ústavu, to je bolestná a nevyřešená rána, která stále hnisá v české i slovenské společnosti. Až příliš snadno hloupí lidé odsuzují něco, po čem jim sakra nic není, co je vyloženě soukromou záležitostí rodin, kterých se nepředstavitelně těžké rozhodnutí týká. Tyhle názorové soudy nejspíš souvisí s postupy komunistů, kteří hendikepované zavírali, aby nebyli na očích, výsledkem je společnost, která má problém s čímkoli odlišným. Většina lidí dodnes nechápe, že rodič své postižené dítě miluje stejně, jako jiní lidé milují své děti zdravé a že je jen na nich, jak osobní tragédii vyřeší, na co se sami cítí, a přestože to zvenčí může vypadat všelijak, je to jejich boj, který si prvotně sami nevybrali, ale do kterého prostě dorostli a postavili se k tomu dle vlastního uvážení. Jejich dítě potřebuje odlišný přístup, čili kdo jiný by jim ho měl poskytnout lépe, než oni sami? Pochopitelně v řadě případů jejich přístup nestačí a musí pomoci odborníci. Kritika není vhodná, na místě je pomoc. Osvěta, efektivní pomoc konkrétním rodinám konkrétními způsoby, jako například ve formě denních stacionářů, kdy si rodič své dítě vyzvedne ve čtyři odpoledne a dál s ním žije svůj život tak, aby byly obě strany spokojené, protože co se odehrává v duši, na to neexistuje obecné řešení. Fixace? Pochopitelně z toho všeho pramení. Veroniku Žilkovou v civilní rovině nemusím, ale co zahrála tady, bylo přesné! U Štěpána jsem snadno zapomněla, že je to Štěpán, geniálně vystřihnul autistu, tam nebyla chyba, a moje pochvala nesouvisí s faktem, že mě často baví i jinak. Kdo pracuje s autisty, ví, jak moc se tvůrci trefili. Pro nezasvěcené to nebude snadné téma, budou se vrtat ve věcech, kterým nerozumí, ani porozumět nechtějí, sníží se dokonce k urážení postižených lidí, kteří za svůj hendikep nemohou, viz. některé komentáře tady, jiný si kopne do matek, kterým se tohle stalo a které se chovají z jejich pohledu divně, ale divák zasvěcený film ocení. Dobrá práce! (16.03.2023)

Když pominu údajný způsob, jakým Michal přišel ke svému postižení (tu filmovou báchorku o pádu ze schodů považuju za nesmysl), tak to plus mínus odráží neveselou realitu života s postiženým dítětem, jak jsem ji měl možnost poznat. V tom filmu je hodně Slunce, žluté a dalších pozitivních barev, ale bez nich by to bylo jen o klukově nekonečným řvaní a beznaději, protože tyhle příběhy nemívají šťastný konce, nestane se, že by se tyhle děti jednoho krásnýho dne vzbudily a nabídly rodičům pomoc, nebo si s nimi aspoň jednou jedinkrát normálně popovídaly. V tomhle vidím jediný pozitivum Spolu, že by si díky němu mohly ty sedřený rodiče říct, že na ně někdo myslel, a znovu si připomenout, že v tom nejsou sami. Ale jinak se mi to nelíbilo, nebylo, co by se mi na tom mohlo líbit, Štěpán Kozub se podobně pitvořil už milionkrát a narozdíl od tohohle filmu mohl na konci vždycky zařvat: ha, to byla jen prdel, vy volové! Což tady udělat nemoh’, takže tomu chybí katarze- jedna ze složek opravdu kvalitního filmu. (12.04.2023)

(8/10). Toto drama z našich českých komediálních luhů a hájů jsem měl v hledáčku už nějaký ten pátek. Vyšlo zrovna v dobu, kdy Štěpán Kozub zažíval pomyslný vrchol své slávy a se Třemi tygry jim exponenciálně rostla sledovanost. Štěpán je nesmírně talentovaný herec, hlavně tedy komediální. Ze strany tvůrců tedy považuju jeho obsazení do takto vážné role za odvážný krok. Už u předchozího filmu, který nese název Hrana zlomu jsem měl problém přistoupit na jeho vážnější polohu. Pořád mi na něm svítila nálepka komediálního herce a i v tomto případě jsem s tím měl menší problém. Štěpán zahrál autistického chlapce naprosto perfektně a k jeho hereckému výkonu nemám co vytknout. Bohužel jsem v pár případech měl pocit, že si bere něco i z té komediální stránky. Protože u jeho autistických záchvatů jsem tam viděl jistou podobnost s jeho předchozími komediálními postavami, které ztvárnil. I přesto mě jeho výkon velice oslovil a pořád jej považuji za jednoho z nejtalentovanějších českých herců současnosti. Nebyla to pouze one man show a sekundovaly mu tady dvě ženy. Jeho maminku ztvárnila perfektní Veronika Žilková, která předvedla dechberoucí herecký koncert. Divák se na ní dokázal napojit a soucítit s její pozicí. Poslední ženou na obrazovce byla Kamila Janovičová, kterou můžou diváci znát z pohádky Tajemství staré bambitky. Tato herečka z Ostravy ztvárnila asi nejrozporuplnější postavu z celého filmu a je pouze na divákovi, jaký si na ní udělá obrázek. Spolu je silným dramatem, které ukazuje velice bolestnou skutečnost, že autismus není žádný med. Pokud však kolem sebe máte lidi, kteří vás milují, tak se s tím dá prožít i docela plnohodnotný a krásný život. "Ty ho nenávidíš, že ti zničil život. On ho zachránil nám oběma." (09.03.2024)