Den poté

Emmerich potvrdil svoje vízie s miernym posolstvom, ale že sa dá na spoluprácu s Greenpeaceom som netušil. Nemohol chýbať americký odkaz na rodinu, ktorý pchajú tkamer všade. Efekty sú tam, kde treba perfektné, no hluchých miest bolo viac než dosť. Mne šlo však hlavne o pobavenie a toho som sa dočkal. 80%. (23.02.2007)

Když pominu holý fakt, že procesy změny proudění a ochlazování, které Emmerich ve svém příběhu popisuje, jsou dlouhodobým procesem na mnoha desítek let (dobrý...nadsázka...beru), to ostatní v příběhu je esencí všeho špatného na současném Hollywoodu, stokrát viděného klišé, nudné až únavné předvídatelnosti všeho, co se na plátně děje, mizerné psychologizace plakátových postav na úrovni literárních pokusů desetiletého dítěte. Ve výsledku až nezdravé zahrávání si s inteligencí a tolerancí normálně uvažujícího diváka. EMMERICHU, TÁHNI!!!!..............PS: Ohodnotit film několika hvězdičkami jenom proto, že má skvělé triky, mi přijde zcestné. V dneší době jsou již kvalitní triky samozřejmostí, nikoliv výsadou. (03.12.2005)

Kupodivu musím konstatovat, že je to docela koukatelné (tedy v rámci možností), to jsem od Emericha nečekal. Asi je to tím, že středobodem je tu namísto záchrany americké demokracie cesta otce za synem. Díky tomu celkem absentuje obvyklý americký patriotismus, což kvituji s povděkem. Žádné veledílo, ale na jedno podívání ujde. Z tria "New Yorských ničitelů" tak vychází jednoznačně vítězně, i když je to vítězství Pyrrhovo. (11.04.2006)

Vy byste chtěli od Emmericha logiku? Nenechte se vysmát! :-) Je pravda, že třeba s Dnem nezávislosti se tohle srovnávat nedá (v kladném i záporném smyslu) ale mě šlo opravdu především o zábavu a triky a ty Emmerich umí skutečně pořád nejlépe. Patriotické se mi to nezdálo moc (ovšem pokud do toho nepočítáte záběr na americkou vlajku), i když jsme se opět dočkali dalšího projevu před shromážděným americkým národem před televizemi. PS za největší zápor filmu považuju to, že se Emmerich nadobro rozešel se skladatelem Davidem Arnoldem. Za tohle rozhodnutí bych mu rozhodně udělil odpad! (22.07.2004)

Vypnout mozek a nehledat v tom vědu To co Emmerich na dvouhodinové stopáži prezentuje jako katastrofickou vizi nejhrubšího zrna sice klimatologům zvedne kufr, ale proč se na něj hněvat, když nám naservíruje obrázek tisíců Američanů, kteří žebrají o vstup do Mexika? V tu chvíli je třeba se od srdce zasmát a s lehkým kvitováním poznamenat, že neexistuje američtější Američan než právě tento zběhnuvší Němec, který vysoké rozpočty rozhazuje jako největší snob a přitom na diváka nepokrytě pomrkává a téměř jej prosí, aby se bavil s ním. Naservírování pár obdivuhodných trikových sekvencí příjemně nadzvedne a dávku patriotismu, která by porazila i slona, je třeba s protočením očních panenek a hlasitým pousmáním přejít. Dokonalá sabotáž Hollywoodu! (16.06.2004)