Beetlejuice

Jedna z nejlepsich ducharskejch komedii vsech dob. Alec Baldwin a Geena Davis hrajou dobre, ale naprosto brutalni vykon predved Michael Keaton, kterej je nezapomenutelnej. Film obsahuje spoustu vynikajicich hlasek, skvelych dialogu a krasne morbidniho humoru. Triky jsou na svou dobu docela dobry a kdyz se hlavni dvojka snazi strasit tak to nema chybu. Nebejt postavy Beetlejuice tak by to byl asi jen nadprumernej originalni film, ale takle to je vynikajici podivana. Burton opet nezklamal. (07.05.2005)

Horrorová komedie s bandou slavných herců. Pár dobrých záseků rozesměje, přesto film mohl být i vtipnější a poněkud smrdí nevyužitým potenciálem. Pouhý náznak pozdější burtonovské úchylné temně-humorné stylizace. Napoprvé se mi "Beetlejuice" líbil hodně, napodruhé v dospělosti už to byla tak trochu nuda. Takže mírný nadprůměr a potřetí si to radši odpustím, ať nemusím jít s hodnocením ještě níž. 60% (21.10.2009)

Beetlejuice je příjemná duchařská komedie Tima Burtona, kterou natočil ještě než se proslavil svými Batmany, Marsem útočí! nebo nejnovější Ospalou dírou. Už v tomhle filmu se dere na povrch jeho nezcela normální vizuální představivost, která však mohla naplno explodovat až ve výše zmíněných snímcích s nepoměrně větším rozpočtem. I tak je ale Beetlejuice chytrým a nepitvořivým pokoukáním, u něhož se sice nebudete vysloveně válet smíchy, ale úsměv na vaší tváři vyloudí. Setkáme se v něm s mladým párem čerstvě zesnulých manželů, kterému se do jejich milovaného domku nastěhuje extravagantní rodina z New Yorku. Za chvíli je pochopitelně dům vzhůru nohama, a tak se naše dvojice rozhodne nepříjemných obyvatel zbavit. Nakonec, jsou přece duchové, takže by klasické strašení mělo celkem spolehlivě zabrat. Bohužel jsou oba mrtví jen krátce, a tak pro tuto činnost postrádají patřičnou praxi. V téhle beznadějné situaci se do celé záležitosti začne míchat "vyhaněč zlých lidí", bio-exorcista Betelgeuse, a vypukne to, čemu se říká drsný swing. Pro lidi i pro duchy... Obraz je krásně čistý, v podstatě bez chyb. To, co se skutečně povedlo, je zvuk. Díky výborně zvládnutému přenosu na digitální médium si tak můžete film a hudbou Danny Elfmana vychutnat v perfektní kvalitě. Disk přece jen patří k prvním dévédéčkům od Warner Bros., a tomu odpovídá i jeho skromná výbava. Najdeme zde toliko poznámky o výrobě filmu, informace o hercích a režisérovi, a docela hezkou filmovou upoutávku. K dispozici je taktéž volba pro separovanou hudební stopu, jejíž užitečnost mi zde, i na jiných discích, trochu uniká. Když si ji pustíte, stejně vám tam zůstanou ta "hluchá místa", která jsou ve filmu úplně bez hudby. Film: 3/5 - fajn kousek, který vás přiměje ke spokojenému úsměvu DVD: 1/5 - nic moc (19.08.2020)

Burtonova morbidní rozpustilost zanechala na popkultuře docela dost zásadní stopu a myslím, že není zase tak odvážné tvrdit, že, podobně jako koncem 90. let Wachowští, i on může za vytažení některých subkultur do mainstreamu a z dlouhodobého hlediska je pak holt odpovědný za věci jako Evanescence, Emily the Strange a pořezaný předloktí vaší náctileté dcery. Beetlejuice je na první pohled jeho klasická komedie nevšedních kontrastů, kde barevný divoký svět mrtvých stojí oproti mondénně nudnému světu dospělých živých. V zásadě se jedná ale o hodnotově typicky raeganovsky konzervativní historku o tom, jak heterosexuální pár, který nemá děti jenom proto, že se to ještě nepodařilo, dovolenou nejraději tráví doma a ve volném čase si kutí detailní model města, ve kterém žijí, se musí postavit zpovykaným snobským umělcům z New Yorku a jejich představám o umění a designu. Winona Raider, která zde zastupuje manic pixie girl pro zastydlé mileniály, co vyrostli na Sisters of Mercy, si pak svoji polohu truchlivé gotičky nese akorát do doby, než se o ní začnou náhradní rodiče pořádně starat, což z ní zase udělá poslušnou školačku. Přesně dle dědkovského úzu, že mladý lidi mají vyhraněný styl jenom kvůli tomu, že jsou doma opomíjeni a dají se přes noc fixnout. No a ta rebelie skrze padesátkový jamajský calypso... mno jak říkávala moje nevycválaná prababička: "No nevim." (04.02.2024)

Moc mi to nesedlo a vlastně mi to vůbec nepřišlo jako komedie - ve skutečnosti mi celý ten film přišel strašně depresivní. První rána přišla hned na začátku, když se ukáže, že se Adam s Barbarou utopili (kvůli tomu debilnímu čoklovi) - vůbec jsem na něco takového nebyl připravený! A želel jsem ztráty tak sympatických mladých lidí (obsadit Aleca Baldwina a Geenu Davis do rolí manželů mě osobně nadchlo, protože mám oba herce moc rád). Evidentně těm chudákům nikdo nesdělil zásadní poučku, že čelnímu střetu se zvířetem se nikdy - NIKDY - nesnažíme vyhnout stržením volantu, nýbrž naopak zvíře v cestě nabereme čelně, aby náraz co nejvíce absorbovaly deformační zóny, které jsou na to připravené. Neznám moc filmů, kde by hlavní postavy zemřely již v úvodních minutách, a zde mi to fakt těžce nesedlo. Za druhé mě hluboce rozlítostnila Burtonova vize posmrtného života, v němž se člověk stane ve vlastním domě cizincem a současně vězněm - představa, že bych měl prožít něco podobného jako filmoví manželé, mi přijde zcela nesnesitelná. A konečně šok jsem prodělal i v momentě, kdy se na scéně konečně objeví titulní postava Betelgeuse (na záměně jeho jména za Beetlejuice fakt nic vtipného nevidím), protože jsem zděšeně zjistil, že mi je extrémně nesympatický, a nenáviděl jsem ho a současně nechápal, že se v celém filmu vlastně vyskytuje překvapivě málo (asi jen 15 minut), ačkoli je to titulní postava. Na druhou stranu tam hrají skutečně skvělí herci (Winona Ryder!), na svou dobu to má velmi dobré triky, a místy tam probleskuje ta nádherná fantazijní živelnost, kterou mám na Burtonových filmech rád, ale stejně nic z toho ten film v mých očích zachránit nedokázalo, a podruhé bych se mu už vyhnul. (09.12.2021)