Režie:
Věra JordánováScénář:
Dušan PirníkKamera:
Ivo PopekHudba:
Petr UlrychHrají:
Martin Zounar, Linda Rybová, Jiří Schmitzer, František Řehák, Jan Filip, Anna Cónová, Marie Logojdová, Miroslav Rataj, Jiří Čapka, Jan Fišar, Jan Odl (více)Obsahy(1)
Martin Zounar je velikým jedlíkem, který se nebojí královského vojska, čertů ani práce. Chudí manželé marně čekají na dítě. Zoufalý muž požádá o pomoc samotné peklo a čerti mu vyhoví: za devět měsíců se manželům narodí syn Nesyta. Když vyroste, vydá se do světa. Práce se nebojí a nabízí pomoc, kde může, ale všechny odrazuje svou nenajedeností. Nakonec vstoupí do služeb samotného čerta... V pohádce Boženy Němcové má Nesyta pro strach uděláno. Nebojí se královského vojska, čertů ani práce. A jak se má k dílu, má se i k jídlu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (53)
Příjemná pohádka, která sice úplně nenadchne, ale hlavně neurazí, má jasný a čitelný příběh vycházející z klasiky, slušnou hudbu Petra Ulrycha a pěkné karpatské exteriéry. Klad oproti jiným je např. také v tom, že i malé role hrají, ne jen pobývají na obrazovce. Zounara nemusím a pravdou je, že mnohdy přehrává, což ale vynahrazuje pohledná Rybka. ()
Humorná pohádka, která se neupíná na studiové exteriéry a nechá vyniknout Zounarovo korpulentní tělo. Tady ještě byl snesitelný, když ho například vidím v Ordinaci v roli zlořáda je jeho herectví k smíchu. Ani tady nepodává nic za co měl být chválen, ale jeho role je vesměs podávána komickou formou, kterou obstojně zvládá i za cenu přehrávání. Zounar v roli jedlíka sežere všechno co vidí, má pro strach uděláno, a získá si i sympatie. Božena Němcová by z něho měla radost. Diváci si naposledy Zounara užijí v roli, kdy se jim vyloženě neprotivěl a vydařená pohádka je na světě. Jistě jste už ale viděli lépe scénáristicky vystavěné pohádky. 60% ()
Lepší tradiční televizní pohádka pro nedělní odpoledne, tentokrát natáčená v extreriérech skanzenu v Rožnově pod Radhoštem, ve které Martin Zounar hraje mladého muže, kterému tak chutná, až ho nikdo nechce zaměstnat, protože jako odměnu za práci všechno sní. Pak však najde práci v pekle a dostane všemi mastmi mazaný dárek. Dá se řící, že tato pohádka je kratší a jednodušší verze celovečerní pohádka S čerty nejsou žerty. Líbit se kromě příběhu však bude i Ulrychova hudba a nádherné prostředí Rožnovského skanzenu. Hudba: Petr Ulrych ()
Pohádku nehodnotím, neb jsem z ní viděl pouze cca pět minut, přesto mi dala spoustu podnětů k přemýšlení: a) všichni tu mluví o vykrádání pohádky S čerty nejsou žerty, já tedy podle Zounarovy trvalé vidím spíš inspiraci Rambem, popř. dělal večer konkurs na člena the Cure a začal se líčit už od rána, a/nebo byla režisérka zamilovaná do toho komunisty Dolejše. No a za b) jak vidět, už v r. 1994 jely tetovací salóny naplno, jenom tak lze pochopit to princeznino zděšení na konci. Kdyby ty šmouhy nebyly natetované, tak snad aspoň jednoho z dvojice chytrých hlaviček Zounar-Rybová napadne umýt je, a Zounar by nefilozofoval, že si princeznu vezme i ošklivou, ne? ()
Nesyta je chudák pořád hladový a tak jde kam ho z hladu šilhající oči vedou a hladem se třesoucí nohy nesou, aby našel někoho, kdo ho vezme do služby, ve které by se do syta najedl. Pak už to je vykrádačka jiných pohádek. Nejzábavnější je, jak na vsi jsou lidi zděšení, když je někdo trochu zamatlaný ve tváři. Hrůzou z toho mohou zešílet, byť jinak je v nažehleném a načančaném oděvu Div, že člověk necítí vůni Arielu i z obrazovky. Ovšem největší ustrnutí nastane, když se zohyzdí princezna, a to šátkem kolem krku, dvěma uvolněnými pramínky vlasů a šmouhou na čele a tvářích. ()
Galerie (20)
Photo © Česká televize
Zajímavosti (3)
- Filmové sídlo krále (Jiří Schmitzer) je zámek Stará Ves nad Ondřejnicí u Ostravy. (rakovnik)
- Film byl kromě zámku Stará Ves nad Ondřejnicí natáčen i ve Valašském muzeu v přírodě. (rakovnik)
- Pohádka je inspirovaná knihou „Čertův švagr“ od české spisovatelky Boženy Němcové, stejně jako známější pohádkový film S čerty nejsou žerty (1984). (libi666)
Reklama