Jeřábi táhnou

Výtvarně i příběhem úžasně sevřený tvar, který navíc antiheroickým zaměřením na válečné zázemí přináší do žánru válečných filmů nový obor. Rozsahem zobrazení frontových akcí a vojenského prostředí je ještě úspornější než o mnoho mladší Lovec jelenů. Ke všem uměleckým kladům navíc při nádherné stylizaci přidává velkou porci emocí. (25.11.2012)

Film je sice prostoupený vlastenectvím a přesvědčením, že morální povinností jedince je položit oběť pro dobro kolektivu, ale nejde o nic, co by ho činilo "propagandistickým" - to jen ideologie, které už se přežily, nebo zrovna nejsou v naší společnosti dominantní, jsou pro nás v uměleckých dílech nápadnější a více viditelné. Jeřábi táhnou nicméně stojí především na humanistických základech a strojenost dříve oficiálního socialistického realismu přímo odmítají - když třeba za Borisem dorazí kolegyně z továrny a spustí naučený proslov o práci a plnění plánu, otec rodiny je hned usadí s tím, ať už jsou ticho a raději se napijí. ____________ Přes důraz na lidské osudy se Jeřábi neuchýlili k realistické estetice a jsou naopak poměrně silně stylizované. V rovině herectví a typizovanosti postav to možná chvílemi úplně nenadchne (viz Markovo mnohanásobné provinění, abychom si byli opravdu jistí, že je to darebák), v rovině filmového stylu však snímek nabízí unikátní zážitek. Krom mimořádně působivých obrazových kompozic (postavy na náměstí obklopené protitankovými zátarasy, válečné scény v bažině) nadchne Kalatozovo dílo zejména virtuózním užitím jeřábových jízd - třeba scéna, v níž Veronika / Bělka / Veverka běží po bombardování do bytu svých rodičů je ztělesněním čiré filmařské brilance. (02.02.2014)

Príde mi divné, že Veronika sa veveričke nepozrela do košíka dávno predtým. Aj keď ten odkaz nič nového neprezrádzal, prečítala si ho, až keď jej oriešky už patrili niekomu inému. Tak ju zrejme zamrzelo, že keby to videla skôr, možno bude svadbe bez lásky vzdorovať ešte o trochu viac. Ale čo je ženské srdce oproti vojne? Nemysli na malichernosti. Tam máš kvety a rozdávaj ich preživším. Inak famózna vizuálna stránka. Neprestane ma fascinovať, čo dokáže čierno-biela kamera. (10.10.2020)

Tak z tej úžasnej kamery občas naskakuje husia koža, občas ide strach. Z počiatku som sa bál schematického scenára, lenže táto obava sa začala rýchlo rozplývať a dá sa povedať, že tento film prekvapí dejovými zvratmi. Taťjane Samojlovej držíte po celý čas palce, akože je ruská Audrey Hepburn a zdieľate s ňou všetky útrapy. Záver by som charakterizoval potom ako antischematizmus, keď do poslednej chvíle neviete, či to skončí ako A alebo ako B, ale jedna scéna z priebehu deja vám hovorí, že zrejme proti očakávaniam. Film išiel v USA do širokej distribúcie, čiže počas studenej vojny, čo môže byť pre mnohých prekvapivé. Ja som na filme nič extra poplatné režimu nezaregistroval, silný dej a vojna sama o sebe (čiže nie oslava jej hrdinov), na upriamenie pozornosti stačili. 90%. (30.11.2014)

Klasické dílo sovětské kinematografie prvního období chruščovovského tání jako jedno z prvních bouralo papundeklový mýtus o neprůstřelném odhodlání sovětského občana. Válka, která o desetiletí prodloužila trvání světového stalinismu, dopadla do beztak otřeseného světa komsomolských jistot jako dělový granát. Hrdinčin svár je klasickým bojem svědomí romantické ruské ženy a ruského ideálního hrdiny vůbec. Skutečnost, že válka bourá charaktery, láme páteř a ničí morálku, nikdy není dost často zdůrazňována. A jakkoliv nepravděpodobně působící osud ústředního mileneckého páru v tomto ohledu skutečnost realisticky zobrazuje, nikoliv znásilňuje. Osobitý typ představuje Taťjana Samojlova, vynikající herečka, jejíž filmografie by si zasloužila častější využití. Tento nadčasový film není v sovětské kinematografii osamocen, nicméně v této skvělé řadě patří k tomu nejlepšímu. Totéž se po padesáti letech dá říci i o jeho významu pro planetární kinematografii hraného filmu. (02.03.2008)