Co si ušít do výbavy

Ze začátku to vypadalo celkem slibně podle fotek a komentářů, ale už v prvních minutách jsem se začala hrozně nudit. Trochu to zachraňovala Winona. Ale celkem mě štvalo, že tam za celý film moc nebyla. Filmu by neuškodila kratší stopáž. Myslím, že to bylo přehnaně dlouhé na to, že jsem tam toho vcelku moc nedělo. Jinak hudba byla hodně pěkná, ale to je asi tak jediný. (09.07.2013)

V podstatě zcela zbytečná a přeslazená romance, která ukazeje střípky ze života několika žen vyšívajích ornamenty do deky a snaží se tak pomoci životnímu rozhodnutí vnučky jedné z nich. Filmu chybí vtip, nápad i nadhled, nemluvě o nepříliš ohromujících hereckých výkonech. Za pozornost však stojí příjemná, i když neoriginální hudba Thomase Newmana a v některých silných chvilkách velmi hezká a efektní práce kamery.. Pokud však nestojíte o rychlokurs s názvem "Jak si ušít pravou americkou prošívanou deku", nechte si tento filmeček s klidným svědomím ujít. (24.09.2005)

Povídkový vzpomínkový film starších žen, které vypráví o radostech a strastech manželstvích či jejich tajemstvích s milenci.. Spojujícím článkem je roztomilá Winona Ryder jako nervózní rozpolcená budoucí manželka.. Příjemný televizní film pro ženy u klubka vlny a rozpleteného svetru s horkým kakaem :-) (21.12.2013)

Plný dům starých bab vzpomínajících na minulost a jedna mladá, pro kterou ty staré šijou deku. Při té příležitosti se dozvíme, jak která z těch švadlen žila, kotrmelce a pády, ale i nějaké to štěstí. A mladá Finn má v hlavě dost guláš a zoufale se stébla chytá, aby se životem uhrála alespoň plichtu. Poslouchá příběhy těch starých ženských, které už dávno ví, že ta plichta je vlastně výhra a ne každý má to štěstí ji uhrát. A pomalu protřednictvím těch vyprávění skládá střípky té "své" mozaiky. Přestože jde o poeticky laděný film, líbil se mi dost, tímto stylem uchopený příběh se málokdy vidí. Babky to hrajou všecky velmi dobře...80% (05.03.2015)

"Televizní" romantické drama, okořeněné výborným obsazením, toť vše. Vzpomínkový film, kde je taková spousta postav, že jsem se v těch výletech do minulosti ke konci již trochu ztrácel. Ono by jen tohle až tak nevadilo, ty "flashbacky" však neměly žádný význam, ba ani pointu. Prostě se tam jen tak objevovaly. Konec vyzněl když už ne trapně, tak alespoň tuctově. Ne, tohle si již vícekrát nepustím, ani kvůli nádherné Winoně, jejíž Finn je po celou dobu roztomile nervózní. (12.11.2008)