Krotitelé duchů

Tehdy to pro nás jako děcka byl v kině nezapomenutelný zážitek. Jednak jsem poprvé viděl New York a jednak pravého ducha. Obojí mi učarovalo a obojí bych chtěl vidět znovu a naživo. Bill Murray si zaslouží speciální komentář, protože ten je bezesporu největší hvězdou tohoto filmu. On vdechl své postavě nejvíc ze zůčastněných též ale skvělých herců. Budiž mu ku cti přičteno, že narušení jedinci se hrajou vždycky nejlíp. Jo, málem bych zapomněl, díky tomuto filmu mám od roku 1989 nesmírně rád herečku Siguerney Weaver. (25.02.2012)

Duchařská komedie přivádějící na svět bláznivé seskupení vymítačů nadpřirozena, světoznámé logo a galakticky známou ústřední píseň. Pohlédnout na to znovu optikou patnáctiletého kluka, byl bych maximálně nadšen. Raději se však jdu podívat do ledničky, jestli mi tam místo jogurtů nesedí na trůně Gozer.. (09.09.2008)

Při možnosti vidět "Krotitelé duchů" po více jak patnácti letech znovu, a navíc v kině (díky ArtFilmFestu 2012) člověka překvapí, že se jednalo o originální koncept podle původního scénáře. Z dnešního pohledu je to až nepředstavitelné, že byla doba, kdy high concept filmy nebyly jen jednou položkou v již dříve existující franšíze, ale dokonce samy franšízy zakládaly. Dnes se Hollywood původních scénářů a originálních konceptů k vysokorozpočtovým snímkům štítí. Není divu, že filmovému průmyslu dýchá na krk jeho videoherní konkurence. Jistě, i tam se o velký podíl tržeb dělí především schematické áčkové tituly, které navíc kopírují prvky a postupy filmů, ale současně se může prosadit i malé studio či dokonce jednotlivec s osobitou vizí. Tvůrci indie hitů jako "Super Meat Boy", "Limbo" či "Bastion" by mohli vyprávět. (20.06.2012)

Nestárnoucí komedie s hodně starými triky... Hodně lidí se tady ohání onou nadčasovostí Krotitelů, což samozřejmě neplatí tak úplně - přece jenom, film původně nestavil jenom na humoru, ale taky na poměrně slavné trikové stránce, kterážto je po těch dvou desetiletí... no, prakticky směšná (zj. digitální pekelní čoklové). Ovšem dnešní divák si ve filmu svoje přesto najde - ať už opravdu rajcovní Sigourney ("Do you want this body? - Is this a trick question?"), skvělé komiky ze Saturday night live (Murray a Aykord), kteří tvoří komediální páteř filmu, štící kolem sebe spousty hlášek a gagů či ústřední hudební motiv, který je sám o sobě legendou... 70% (10.01.2007)

Tak já nevím. Zábavné to není, vtipné ani omylem, není to ani napínavé ani zajímavé. Trojka duchařských principálů je nejnudnějším výplodem kinematografie od počátku filmových věků a dovolte osobní poznámku, že Bill Murray byl nesnesitelný. Jednu hvězdu dávám vlastně jen proto, že se mi nechce dát odpad. Navíc opravdu upřímně nenávidím ústřední píseň, která je tak nesnesitelně juchavá, že mi způsobuje žaludeční nevolnost. Film, který je otravný a nikoli zábavný. A na čsfd má 83%. To mě poser slizem. Vlastně jediné slovo, které film vystihuje, je VLEZLOST (jak velmi správně podotkla Morien ve svém komentáři, pod který se klidně podepíšu). Vlezlá písnička, vlezlý Murray a jeho slintající úchyl, vlezlý Moranis. Ou, jak já nesnáším postavy typu Venkman - postarší chlap, chovající se jako prepubertální hejsek, neberoucí nic vážně, bez motivace a sympatií. Krom naprosto magorického a hloupě dlouhého závěru, kde má být asi vtipné to, že lidi ze čtyř hnusných chlapů uchcávají jako z fotbalistů Barcelony (prooooč!?!?), se ve filmu vlastně neděje absolutně nic, co by obsahem a filmovým řemeslem diváka bavilo, nebo alespoň minimálně podněcovalo jeho zájem o postavy a děj. Kdepák, vážení. Mně bylo absolutně šumafuk, kdo jsou krotitelé a naprosto mě nezajímalo, co se ve filmu děje. Možná je na vině můj věk, jako cirka desetiletému by se mi to mohlo líbit o deset procent víc. Naprosto nevyužitý potenciál a já jen namáhám krční část páteře, když si čtu superlativy zdejších komentérů. Nu což, proti vkusu zavřu pusu. (26.03.2018)