Režie:
Zbyněk BrynychScénář:
Ivan GarišKamera:
Emil SirotekHudba:
Jiří SternwaldHrají:
Svatopluk Matyáš, Jiří Lábus, Václav Švorc, Josef Mixa, Zdeněk Kryzánek, Otto Lackovič, Miroslav Zounar, Růžena Merunková, Gustav Heverle, Eva Jiroušková (více)Obsahy(1)
V první půli 70. let vznikaly i filmy nejen stěží uvěřitelné, ale navíc také toporné - tento s vážnou tváří tvrdí, že zapřísáhlý komunista nezmění své smýšlení ani ve vězení. Tam se ocitl vlastní vinou, když podnapilý usedl za volant a zavinil těžké zranění. Celou svou bytostí se pak upne k odčinění svého selhání, uvědoměle přijme trest vězení a srdnatě snáší i šikanu ze strany spoluvězňů, kteří zesměšňují jeho ideové jistoty... Režisér Zbyněk Brynych natočil krajně trapnou a nevěrohodnou výpověď dunící prázdnými frázemi a neživotnými zápletkami. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (36)
30% — Na filmu mě zaujalo především to, že hlavní hrdina porazil člověka a asi za 14 dnů byl soud a hned šel sedět. Ne jako dneska až třeba po roce nebo ještě delším čase. Jinak ta linka s tím, jak zůstal uvědomělým komunistou i v kriminále a po vyloučení ze strany a jak si dokázal naklonit i některé spoluvězně, byla dost umělá. A závěr byl už úplně z říše sci-fi. ()
Takový průměrný Brynychův film. Celkem se divím, že něco takového šlo do kin, protože tvůrci ukázali, že kriminál je vlastně celkem fajn, bachaři se chovají jako milí tatíci a v cele si člověk určitě najde nového kamaráda. Ale jinak se jedná o slušnou moralitu, kterou skvěle herecky zvládl Matyáš. Lábus jako vždy příšerně přehrává, takže je jako obvykle trapný a nevěrohodný. Distributor, který se opět pokusil postavit rovnou do role kritika, se mýlí, když píše o neživotných zápletkách. ()
Mám rád vězeňská dramata a těch z předlistopadového období a z dob normalizace by se asi dalo napočítat na prstech jedné ruky. Matyáše mám celkem rád, je to herec sedmdesátkových filmů od těch různých dětských po detektivky a různá dramata. Objevil se tak v perfektní roli pilota Wellingtonu v Nebeských jezdcích i naprosto obskurní záležitosti jménem Hroch. A tak jsem se zájmem sledoval jím hraného hrdinu a jeho pád coby nadějného kádru v podstatě až na dno. Trochu úsměvné jsou tam ty tanečky kolem KSČ a ten až otcovský vztah mezi vězněným a vrchním bachařem, který správně poznal člověka co pochybil a je si toho vědom na rozdíl od kriminálníků a grázlů. Ti zůstanou stále stejným odpadem socialistické společnosti a nápravné zařízení s nimi nic neudělá. A když si komunista vezme k sobě mledého grázla který nikdy nepozanl správného soudruha, kdo ví zda z něj nakonec také neudělá slušného člověka a dokonce třeba časem i komunistu ! Dám tedy za 3 rabičky cigaret. * * * ()
Film mě příliš neoslnil a některé scény a dialogy mi přišly vyloženě směšné (ačkoliv chápu poplatnost době), ale herecké výkony pana Kryzánka, Lábuse i Matyáše na mě působily sympaticky. Konec filmu je vyloženě hloupý a trapný a působící dojmem, že režisér Brynych poslední natáčecí den vynechal prášky. ()
První půlhodinka , ve které uvědomělý komunista ve vězení, ze kterého vychází se stí a silnější než dřív se bohužel při vší své slabosti (absolutně nevěrohodné vězenské obsazení Zounarem a spol) ukáže být ještě tou lepší půlkou. Závěr s veselým Lábusem, hodným kulhajícím odborářem a setkáním v dlouhé chodbě je totální průser. Pro ujeté zájemce o popdprůměrné normalizační slátaniny vhodné na jedno podívání. ()
Zajímavosti (5)
- Fotbalový stadion, jenž se objeví ve filmu, je stadion FK Viktoria Žižkov. (Lajty)
- Natáčelo se v bývalé panelárně v Mostě, kde skutečně pracovali i vězni z Bělušické věznice. Dnes na jejím místě stojí obchodní dům Tesco. (Lajty)
- Exteriéry se natáčely mmj. také v Praze - Hostivaři, v hlavním vstupu do bývalého hotelového komplexu Vltava (Weilova 2), dnes nezrekonstruovaných kolejí UK. (NinadeL)
Reklama