KIMI

Na zadek jsem z Kimi nespadl, ale zároveň jsem se nijak nenudil. Kombinace různých klišé a známých postupů, Oknem do dvora počínaje a Zvětšeninou konče, naroubovaná na současnost, byla překvapivě svěží, stejně jako modrovlasá mařka s agorafobií za krkem. Zpětně je to celé hodně jednoduché, až primitivní s trochu uchvátaným koncem, ale na druhou stranu 89 minut je v dnešní přepálené době opravdu příjemná stopáž. A Zoë Kravizt velké překvapení ... (19.03.2022)

Jako mě to i bavilo, každopádně to vyčkávání na to něco, co mělo přijít, bylo hrozně dlouhý.... A to i přes to, že ten biják neměl ani hodinku a půl. Co se nemůže "KIMI" upřít, je výběr hlavní hrdinky, páč Zoë je luxusní šťáva a vlasně to co předvedla v poslední patnáctiminutovce, to pasovalo celej film aspoň do toho průměru! 60% (02.05.2022)

Zajímavej námět, kdy se vedle záporáků bojuje i s agorafobií, se nakonec nepovedlo téměř vůbec vytěžit. Soderberghova filmařina mi nikdy neseděla a KIMI měla kvůli tomu takovou prazvláštní nepříliš funkční atmosféru. Ať už kvůli divný hudbě nehodící se k jednotlivejm scénám, ujetýmu závěru, kde si pobodanej chlápek povidá s Angelou jakoby nic nebo necharismatickejma záporákama, se kterejma si nakonec Angela poradí jakoby nic. I přes střídmou stopáž mi přišlo, že je začátek zbytečně rozvláčnej a dost dlouho trvalo než se začalo něco pořádně dít. Kdyby se podařilo aspoň složit lepší hudbu a odstranit absurdnosti ze závěru, dal bych spokojený tři hvězdy, takhle nemůžu dát víc než dvě silnější. (21.05.2022)

Moc nechápu ty připomínky, že je to na Soderberghovy poměry jenom jednohubka a rádoby variace na Hitchcocka. KIMI je konceptuálně suverénní žánrovka, v níž chytrý tvůrce skvěle zpřítomňuje venkovní hrozby pro hrdinku trpící agorafobií a všechny stylistické volby smysluplně podřizuje vyprávění. V krátké stopáži šlape jak hodinky a ve správný čas zužitkovává každý motiv. Film od srdce a od člověka, jenž ví, o čem a jak chce vyprávět. A to fakt není samozřejmost. 85 % (12.02.2023)

ERROR → RESOLVED Hrdinka s účesem a slabostí pro Billie Eilish zaslechne při práci pro technologického giganta Amygdale zvukový záznam násilného činu (rozostřený paranoidními zvuky Inertia Creeps od Massive Attack). Steven Soderberg na tomto základě vyrábí pro streamující generaci devadesátiminutový mash-up Blow Up, Blow Out, Rear Window, Wait Until Dark, Conversation, America Psycho a Home Alone: I'm Kevin. A je to samozřejmě skvělé, limitované jen tím, co určuje bytostnou nemožnost opakování těchto filmů v současnosti. Angela Childs ztvárněná nesympatickou a nehezkou Zöe Kravitz, která ne a ne spustit Fly Away, reprezentuje to, co se zvyklo považovat se za citlivou generaci.  Většina filmů, které KIMI zkouší zpřítomňovat a které Soderbergh zjevně miluje, ale stojí na paranoii, jež je s vyhýbavým solipsismem mileniálních androidů uvězněných v oknech zásadně nekompatibilní. Moment společenské akce, k níž se Angela přes agorafobii odhodlává, je tak zcela nevěrohodný, byť se Soderbergh pokouší pravoúhlý obrat své agorafobické hrdinky podat přirozeně. Řekněme: Přání otcem myšlenky. I have a very strong feeling. / Based on what. / Based on my very strong feeling...? (10.07.2022)