Knoflíkáři

Tři a půl... Nedotažený a místy nedomyšlený scénář, typicky české herecké projevy, hlášky sic kultovní - leč !občas! poněkud vypocené a neoriginální... Právě ta provázanost poněkud nedomyšlená. Jednou, až budu mít čas a chuť, tak vám o tom milé děti napíšu elaborát. Režijně rutinní. Neříkám, že se mi ten film nelíbil! Ale proč tomu dávat víc, než si zaslouží! Tak se z toho neudělejte, pytlíkáři... :-))) (08.01.2006)

Hm, jasně. Takhle to dopadá, když se k nějakýmu kultovnímu českýmu filmu přichomejtnu na starý kolena. Pochopím aspoň, odkud se berou hlášky, kterýma mě často častujou. Ale jinak z filmu mám prd. A kdyby v něm nebyl v jedné a půl povídce ten americkej fýling, asi bych dal jen dvě. Ale díky tomu závěru a díky tomu sympatickýmu pilotovi můžu říct, že jsem si vlastně ten film, kterej je plnej nelogickejch point vlastně tak nějak na třikrát užil. (16.10.2011)

Opravdu hodně zvláštní „sbírka“ povídek, které toho mají společného mnohem více, nežli by se na první pohled mohlo zdát. Pěkně to do sebe nakonec zapadlo, takže Zelenku musím pochválit. Je sice pravda, že ze začátku je to trošku slabší, ale alespoň už vím, odkdy začali v Japonsku sprostě nadávat a zároveň i chválit blbé počasí. Jo takový sex v taxíku nemusí být špatný – rozhodně lepší než proletět předním sklem. Každopádně nejvíc jsem se pobavil u dvojice Hrušínský ml. a Holubová – Já to vážně „Neřešil“ – opravdu pěkná pitomina, ale pobavila. Určitě mnohem víc, než zubní protéza v prdeli. Jinak Kodet a jeho modýlek letadla – no klasa. Ta poslední mě už tolik nebavila, ale jako celek se mi to líbilo. Zvláště za „chlustanec“ na 8 dám nadprůměrné hodnocení.70% (28.01.2015)

"To neřeš" je samozřejmě už dávno kultovní záležitost, film je krásně provázaný, i když v některých momentech trochu absurdní. Nejvíc se mi líbila povídka s Evou Holubovou a Rudolfem Hrušínským, protože tihle dva dokáží ve filmech divy a právěz z jejich úst zaznělo největší množství těch kultovních hlášek (vlastně všechny). (28.07.2005)

Provázanost jednotlivých povídek postavami či ději (ne nutně přítomnými, stačí fotka na zdi) je sice zajímavá, ale vcelku vlastně nikam nevede. Třeba bych znal rád reakci těch seznamujících se rodičů na onu negativní událost (abych vyloženě nespoileroval), ale místo toho se mi dostane exkurze do života podivínských bláznů s nějakou úchylkou. Jinak jsou zde vlastně jen dvě zajímavější zápletky (Hirošima, autonehoda), ale Hirošima u Kukura fajn, člověk někdy neví, jaké jiné neštěstí ho minulo, ale ta autonehoda mi přišla hodně podivně natočená a nevěrohodná, nemůžu si pomoct, včetně toho praní se. Když se syn ptal manželky na tento film, tak ta si pamatuje samozřejmě jen hlášku Neplatíš, tak nepřepínej, ale jednotlivé povídky by dohromady nedala. Ani se nedivím - zápletka s taxikářem je sice dobrá jako anekdota, ale dál už nijak rozvedena není a vlastně ani nevíme, proč jeho žena je nevěrná a proč tamta, zkrátka to tak je, a ty se s tím smiř diváku, ber, nebo nech být. Jinak - kromě anekdot - vlastně nevím, co mi chtěl autor a film říci. Že mají lidé různé úchylky? Je to, nebo není vtipné? Nevím, mně nepřišla zajímavá ani jedna. Že pilot žádá o odpuštění a dostane se mu ho od jiného vraha? Že si lidé hrají na něco víc, ale v praxi se chovají jako zvířata? Celé mi to přišlo nakonec podivně zmatené, a mám pocit, že dát jednotlivé střípky skládačky dohromady lineárně, nebude fungovat ani onen povídkami se odvíjející subplot, včetně časových paradoxů. (23.08.2017)